neděle 4. prosince 2011

Výroba paraboly 2m

Výroba paraboly 2m

Před časem jsem se rozhodl vyrobit parabolu o průměru dva metry.
Jelikož jsem nikdy žádnou nevyráběl, hledal jsem inspiraci na internetu.
Ale všechny konstrukce, které jsem našel, mi připadaly hrozně masivní na
tak malou anténu.
Od Zdenka DFC a dalších jsem opsal vzorečky, nacpal je do tabulkového procesoru.
Rozměry, které na mě vypadly, jsem přenesl na dřevotřískovou desku.
Po 5cm jsem do desky zavrtal šrouby a měl jsem šablonu na výrobu.

Ve firmě Alfun v Radonicích jsem zakoupil hliníkové pásky 5x20 mm
jeden metr dlouhé. Na první kus jsem nakreslil po 5cm rysky.
Připomněl jsem si své topenářské začátky a ve svěráku začal po 5cm ohýbat.
Průběžně jsem kontroloval tvar dle šablony. No byla to pěkná otrava.
Poté, co jsem měl první kousek, vše se velice zjednodušilo.
Další ramena šly mnohem lépe. Svěrkou jsem spojil nový plocháč s již
vytvarovaným. Do svěráku jsem upnul z této dvojice pouze nový a
ohýbal, dokud se ohyb neshodoval se vzorkem. Potom jsem udělal
drobné korektury dle šablony a bylo hotovo.

Dále bylo třeba vymyslet střed paraboly. Na soustruhu jsem vytočil dvě kolečka
z tvrzeného hliníku, tloušťka materiálu byla 5mm.
Průměr 180mm s otvorem ve středu o průměru 20mm pro držák ozařovače.
Těmito dvěma kolečky jsou staženy jednotlivá ramena paraboly.

Soustruh není podmínkou,bez problému by šlo destičku vyrobit jako mnoho úhelník
za pomoci pilky.

Skrz sešroubované destičky jsou protaženy šrouby od držáku, který parabolu
drží na stožáru.

Kolem celé paraboly jsem na konce ramen přišrouboval plocháč 20x2mm a
mohl jsem přistoupit k výpletu. Svařované pozinkované pletivo s okem 5x5mm
jsem zakoupil ve Feroně. Díky rozměru pletiva 1m jsem neměl žádné zbytky.
Vystřižené výseče jsem pomocí vázacího drátu „přišil“ ke konstrukci.
Obšívání mi trvalo několik dní. Byla to nejhorší práce na parabole.
Měl jsem prsty popíchané od pletiva a stále jsem vzpomínal na švadlenky
ve středověku, které šily drátěné košile. Chuděrky! :-))
Dneska vidím, že jsem montáž pletiva dělal zbytečně pevně.
Ale zato v silných Krkonošských větrech parabola odolává bez problémů.

Držák ozařovače jsem udělal ze silnostěnné hliníkové trubky. Trubka je vyhnutá tak,
aby ozařovač byl v ose. V Krkonoších se ukázalo, že při silnějším větru se ozařovač
houpe. Pomocí dvou silonových šňůr se vše vyřešilo.

Anténa se podařila, slouží bez závad.

73 Emil